Zimní sešlost SHVPL Rakovník.

Ve dnech 4. a 5. února 2006 se členové Skupiny historie vojenského a policejního letectva šešli na kolešovickém letišti k zimnímu létání. Na startu excelovaly především Avie S-199 opatřené lyžovými podvozky. V sobotu chumelilo, bylo zataženo, nicméně když už modelář dorazí na letiště je jeho stavovskou ctí dát alespoň jeden let. Letů se z toho nakonec vyklubalo více a čerstvě připadlý sníh jsme si dokonale užívali. Se soumrakem jsme se odebrali do restaurace "U Kutílků" v nedalekých Přílepích, kde jsme měli zajištěno i ubytování a dobrou večeři. Posezení bylo doprovázené pohodou, spřádáním modelářských plánů do budoucna (to nám jde z modelařiny nejlépe, asi každý zná z vlastní praxe těch letounů postavených u restauračního stolu) i sledováním filmů z loňského ročníku Military show či filmů s leteckou tematikou.

V neděli ráno nás čekala chutná snídaně a modrá obloha. Proto někteří z nás neodolali a v 10.30 se tentokráte pod modrou oblohou v létání pokračovalo. Každý kdo kdy v zimě létal na zasněžené pláni s modelem opatřeným lyžemi nám jistě dá za pravdu, že pobyt v mrazivém dnu na letišti se pro těch pár neopakovatelných zážitků vyplatí. V létě je sice příjemně teplo, ale tyto jedinečné zážitky jsou nám pod sluncem rozžhavenou oblohou a trávou vonícím letištěm, upřeny.

René Černý

Proti tajným zbraním Luftwaffe

To je název nového programu Skupiny historie vojenského a policejního letectva Rakovník. Premiéra tohoto programu se uskutečnila dne 20. května 2006 na letišti AMG Mýto u Rokycan v rámci zde pořádané akce Stihači na start.

Již několik let naši modelářskou pozornost upoutávaly tzv. tajné projekty německé Luftwaffe. Z modelářského hlediska se jedná o velmi atypické letouny či konstrukce. Rovněž jsme vyhodnotili, že od stávajícího výrobního programu firmy VL model Igora Vyznala je pouze krok k využitelnosti jeho produkce právě pro tyto atypické projekty. Tak vznikla myšlenka realizace programu, který bude jakousi historickou polofikcí a předloží divákům scénu ze samého sklonku 2. světové války, kdy se nacistická vojska pokusila všemi možnými i nemožnými prostředky oddálit neodvratný konec fašismu. To, že nejrůznějšími cestami se někteří nacističtí zločinci dostali do zemí Jižní Ameriky je víceméně známo. Úloha Luftwaffe v těchto odsunech nacistických pohlavárů není zcela objasněna ani dnes a tak náš scénický program je odvážným pokusem o nastínění jedné z možností, jak byly německé dálkové letouny kryty při úletech z území hroutící se Třetí říše.

Vystoupení je mnohem odlišnější od našich předchozích programů letecké války. Je zde obsažena větší různorodost typů letounů, především na německé straně a vzhledem k nasazeným typům letounů se podstatně změnil i styl létání a pyrotechnické efekty se začínají objevovat ve vzduchu i tím způsobem, že jsou iniciovány přímo na letounech. Program má originální zvukový doprovod a rovněž i samostatné pyrotechnické efekty ve vzduchu. Je naplněn dynamikou a strhne jak učínkující piloty- modeláře i diváky. Rozmanitost typů na obloze zážitek jen umocňuje.

Pokud jde o typy letounů, které jsou v programu zařazeny, tak kromě již na stránkách RCM představeného Me-109Z(Zwilling) se diváci mohou setkat i s dalšími modely. Stejně jako němečtí technici chtěli k vývoji proudového stihače použít co možná nejvíce komponentů z klasického stihače ME-109 a nazvali jej ME-109TL, tak v modelářském provedení si o stavbu tento model přímo říká. Tak vznikl i Me-109TL v modelu. Igor Vyznal vylaminoval nový tvar přední části trupu, která v tomto případě slouží jako kryt modelářského motoru, zvětšil výškovku a vylaminoval makety motorových gondol proudových motorů a rozpětí křídla bylo zvětšeno na 1,95 m.Mezkošvalbena jak jsme ji pokřtili byla na světě. Ve skutečnosti však ME-109TL vznikal souběžně s ME-262 a ten byl díky pokrokovější konstrukci a shodnosti časových nároků na výrobu nakonec upřednostněn. ME-262 je také v programu zastoupen a jde o staronový model z dílny Bohumila Sovy. Diváci se dále v našem depu i během programu mohou setkat se zdánlivě klasickou verzí ME-109F, ale při podrobnější prohlídce v depu si jistě povšimnou raketových kontejnerů RZ 65 a právě tento letoun během programu odpaluje salvu raket.

Na většině vystoupení skupiny diváky upoutají na obloze dva modely ME-163 Komet. Jde o modely z firemní produkce také firmy VL model, které mají vynikající letové vlastnosti. Jsou oba poháněny motory z brněnského MVVS a jsou to opravdová žihadla v našem scénickém programu. Jsou velmi tvrdým oríškem pro spojenecké Spitfiry a Mustangy a je na obloze zcela viditelné, že Komety mají ze všech modelů v akci nejvíce navrch.

Pokud jde o spojenecké stroje, tak ty jsou tvořeny modely P-51 Mustang také z výroby firmy Igora Vyznala a naši příznivci je za léta používání dobře znají. Asi nejlíbivějším modelem na spojenecké straně je Spitfire Mk.IX ve fotoprůzkumné verzi a v netradičním zbarvení letectva USA. Právem si vysloužil v našem letadlovém parku přezdívku Modrá perla. Jedná se o model ze stavebnice firmy Hacker model production. Letoun ze stejné stavebnice ovšem v kamufláži RAF spatříte v našem programu také.

Pokud jde o letouny německé strany, uvažujeme o zařazení ještě dalších zajímavých letounů do programu a pokud vezmeme dostupnou literaturu či odkazy na internetu, které obsahují projekty německých leteckých konstruktérů je skutečně z čeho vybírat a lze jen v duchu děkovat, že se válka neprotáhla do dalších let, jelikož vzdušný boj s některými letouny by byl pro spojence velmi náročný a nebezpečný. Dějiny se naštěstí od roku 1945 v Evropě vyvíjely bez válečných konfliktů. Nicméně pravdou zůstává, že německé letecké a raketové inženýry si mezi sebe rozdělily vítězné mocnosti a tito již v poválečně době výraznou měrou přispěli k rozvoji letectví a kosmonautiky na celém světě.

O našem programu mohou nejlepší reference podat pořadatelé výše zmíněné akce Stihači na start či Leteckomodelářského dne v Dačicích dne 24.6.2006.

Můj první dvoumotorák - Zwilling

Již několik let jsem s kolegy ze Skupiny historie vojenského a policejního letectva Rakovník uvažoval o programu, respektive o modelu dvoumotorového stroje, který by byl využitelný pro náš program. V momentě, kdy jsem objevil podklady na Messerschmitt Me-109 Z (Zwilling), bylo rozhodnuto. Ihned jsem oslovil našeho člena skupiny a hlavního výrobce modelů pro programy naší skupiny Igora Vyznala, tedy přesněji řečeno firmu VL model Louny. Úprava klasické stavebnice Me-109 na verzi Zwilling se ukázala jako nejlepší cesta k zařazení dvoumotorového letounu do našeho programu. A tak byl proveden i první počin ke stavbě nového programu skupiny Proti tajným zbraním Luftwaffe. O tomto programu sdělím informace v samostatném článku. Příprava polotovarů tedy byla na Igorovi.

Prototyp stavebnice:

Ten je složen ze dvou klasických trupů Me 109 a křídla z Me-109. K tomuto je přiložen centroplán, jehož rozměry, stejně jako VOP musel Igor v příslušném měřítku spočítat, tak aby rozchod trupů byl shodný s předlohou. Rovněž do kompletu stavebnice byly přiloženy dvě pohyblivé části SOP, příslušný počet plastových doplňků, kabina (druhý pilotní prostor sloužil jako nádrž a byl zaplechován), kola podvozku a ostruhy, stejně jako dráty podvozku a ostruhových kol. Tedy zcela novým dílem ve stavebnici tohoto modelu oproti jednomotorovému Me-109, je pouze centroplán a výškovka. Toto si zřejmě při projektování dálkového stihače uvědomovali i němečtí konstruktéři, že lze ve značné části stavby Zwilinga použít komponenty z klasického jednomotorového Me-109. Přesto ale Zwilling nebyl v letech 2. sv. války výrazněji nasazen . O počtech vyrobených a nasazených strojů se prameny značně liší. Některé hovoří pouze o prototypu, jiné o malé sérii 12 strojů, které byly využity především k ochraně německých průmyslových center jako noční stihači. I když jde o nepříliš operačně známý a použitý letoun, je svými tvary zajímavý a z hlediska modeláře je u tohoto vícemotoráku kladem umístění pohonných jednotek mimo křídlo a tudíž menší náchylnost k pádu vlivem tahu živého motoru po vysazení jedné z pohonných jednotek.

Stavba modelu:

Ta se příliš neliší od stavby klasického ME-109,(stavba jednomotorového klasického Me-109 byla již v minulosti popsána na stránkách modelářských periodik), tak se zaměřím na zvláštnosti stavby právě dvoutrupáku.

Ano právě oba trupy to je to, čím je nutno stavbu začít. Nejprve je to klasika - zalepit motorové přepážky, usadit lože a připravit pro uložení, aby motory byly vyoseny tzv. od sebe úhel činí 3 stupně. Potlačení motorů je nastaveno již od výrobce a udává jej čelo trupu ve kterém je druhostranně uložena motorová přepážka. Zalaminovaná deska pro uchycení křídel s protikusy se závitem je samozřejmostí. Každý trup má samostatnou řízenou ostruhu spřaženou se směrovkou. Velkou pozornost je třeba věnovat určení si pravého a levého trupu a podle toho pak již připravit příslušnou dosedací plochu pro uložení výškovky. To znamená u levého trupu uděláme otvor pro uložení výškovky pouze vpravo a u pravého naopak. Na vnějších částech profilace pro uložení výškovky jsou vyvrtány dva otvory pro průchod plastových šroubů 4mm a na otvor jsou vteřinovým lepidlem nalepeny plastové podložky o síle 4mm a to z důvodu, aby se případnou vibrací v tenké laminátové stěně šrouby nestříhly.

Výškovka je tedy odnimatelná. Na konce pevné plochy výškovky jsou zalepena plná žebra z překližky 5 mm a do nich jsou zalepeny plastové matice M4.

Křídlo je sestaveno ze dvou polovin křídel klasického Me-109 mezi které je vlepen centroplán. Pro jednodušší sestavení modelu jsme volili křídlo vcelku a to po předchozím proměření a způsobu uložení do mé Felicie Combi. Pokud by se pustil do stavby modelu majitel méně prostorného vozu, doporučoval bych nasunování křídel na centroplán pomocí trubek a následného zajištění trubek proti vysunutí. V mém případě jsou spoje křídla přelaminovány tkaninou.

Jako největší problém se při stavbě ukázalo svrtání celého modelu. Bylo třeba usadit křídla do dvou trupů a celou sestavu zakončit výškovkou tak, aby vše lícovalo a bylo pokud možno kolmé. Vzhledem k tomu, že rozpětí modelu činí 2,35 m a moje dílna je pro otáčení se s takhle velkým modelem velmi malá a navíc v tomto případě je absolutně vyloučeno dělat tuto operaci sám, musel vypomoci stylem podrž, podej a hlavně prostornou dílnou kolega ze skupiny Evžen Gayer. Dílo se nám podařilo a když jsme to měli poprvé tak pěkně pohromadě museli jsme si to alespoň chvíli užít a představovat si jaké to bude až to poletí. Ale to ještě zbýval ke kýženému výsledku pořádný kus práce.

Motory a instalace systémů:

Po předchozích zkušenostech některých kolegů s vícemotoráky padla volba na použití motorů MVVS 8 ccm. Následoval telefonát k výrobci a zanedlouho poštou dorazily tyto dva motory s líbivě modrými hlavami. Pan Dvořák ve firmě připravil motory perfektně, ale o tom později. Vzhledem k tomu, že prioritou u tohoto modelu jsem stanovil spolehlivost motorů a jejich praktickou dostupnost při ladění, jsou motory umístěny hlavou nahoru a i z důvodu těžiště a snadné přístupnosti hlavní jehly i volnoběžné jehly jsou poněkud více předsazeny před motorový kryt. Stejně tak není použit klasický kužel z ME-109, ale pouze standardní kužel o průměru 70 mm. To z toho důvodu, aby vrtule 10/8, která je na motorech použita byla účinná.

Každý motor má samostatnou nádrž Kavan o objemu 284ml. Nádrž je uložena ihned za motorovou přepážkou.

Pokud jde o rozložení jednotlivých serv a funkcí, které obsluhují, tak to je následovné. Příjmač akumulátory a vypínač jsou umístěny v levém trupu. Stejně jako servo plynu levého motoru a levé SOP. Servo výškovky je uloženo v odnimatelné VOP na spodní straně a je přivedeno do příjmače prodlužovacím kabelem v trupu, který je ještě protažen ochrannou izolací, aby se pohybem v trupu nepoškodil. Serva pravého plynu a pravé SOP jsou v pravém trupu a pomocí V-kabelu jsou synchronně spojeny tyto funkce v pravém a levém trupu. Balanční křídélka mají každé své servo a ta jsou také propojena V-kabelem s tím, že chod serv je samozřejmě asynchronní. Vzhledem k relativně většímu množství kabeláže, která prochází centroplánem musel být vypálen větší otvor pro průchod kabelů. Těch je v modelu použito za cca 1100,-Kč.

Finální úprava:

Jako relativně drobný, ale z hlediska celkového vzhledu podstatný problém bylo vyřešení zakrytování pilotního prostoru pravého trupu, kde byla umístěna nádrž na palivo. Vzhledem k tomu, že model je vlastně prototypem stavebnice a výrobce kryt zatím nedodává, musel jsem hledat něco vhodného, čím ten prostor zakrytuji a zároveň, aby to vzhledem a tvarem tu plechovou nástavbu alespoň částečně připomínalo. Spása přišla v podobě pet lahve od nápoje Lifter. Ta má po obvodu přesně takové prolisy, které připomínají žebrování plechového krytu na obvodu nádrže. Aerodynamické čelo této nádrže umístěné místo pilotního prostoru jsem zhotovil z vrchní části plastové lahve od Matonky a dal to dohromady s lahví od Liftru a bylo vyhráno.

Pak už jen přišlo broušení, kitování, potahování a lakování. Na připravený povrch byly použity barvy Motip ve spreji a přes ně je vrchní syntetický lak Komalak nanesený zcela jednoduše štětcem, naředěný tak, aby štětec nezanechával jednotlivé tahy na povrchu. Laku jsou tři vrstvy. Výsostné znaky a písmena jsou vyřezány se samolepící folie. Kamufláž stroje byla zvolena podle jedné z předloh stažené z internetu. Jde vlastně o základní kamuflážní schéma strojů Luftwaffe.

Příprava ke vzletu:

Vlastní zkompletování modelu na letišti, stejně jako jeho příprava na start je v jednom člověku téměř nemožná a tak pomocná ruka je nutností. Je-li to ruka zkušeného kolegy modeláře tím lépe. Kompletace molelu začíná uchycením výškovky do levého trupu a protažením kabele serva výškového kormidla trupem k příjmači. Pak přijde na řadu zapojení jednotlivých funkcí do příjmače, který je uložen v levém trupu - výstup V kabelu křidélek, serv plynu motorů a směrových kormidel. Následně propojím levé větve do serva levé směrovky a levého motoru. Pak uložím křídlo dodosedací plochy levého trupu a dotáhnu. Vše se děje za nezbytné asistence pomocníka. Pak přichází na řadu pravý trup. Do štěrbiny pro uložení výškovky tuto nasunu, ale nedotahuji. Pak přiložím křídlo k pravému trupu, propojím pravé větve V kabelu se servem plynu pravého motoru a směrovky. Dotáhnu křídlo v dosedací ploše pravého trupu a velkým finále montáže letounu je dotažení výškovky v pravém trupu.

Před prvním letem bylo nutno řádně zaběhnout nové motory MVVS 8 ccm. Spolehlivost motorů je alfou a omegou úspěchu každého vícemotoráku. O tom není pochyb. Já se rozhodl motory zaběhnout rovnou v modelu. O tom, že motory půjdou do dvoumotoráku již jsem při objednávce avizoval výrobci a motory byly panem Dvořákem z MVVS opravdu skvěle připraveny, nastaveny a seřízeny. Velmi snadno se spouštějí. Pět nádrží bylo nejprve vyběhnuto na zemi. V průběhu zabíhání jsem činil pouze minimální zásahy do seřízení. Jen jsem reagoval, když se motor při záběhu začal tzv. zatahovat. Pak jsme zkonstatovali, že motory určitě zradit nebudou tak po pojížděcích zkouškách nadešel čas k prvnímu letu.

Zálet:

Kolega Evžen Gayer, který byl pomocnou rukou u všech příprav tohoto letounu tedy Zwillinga přidržel na startu, protůroval jsem motory nadechl se a dal Evženovi pokyn k uvolnění modelu. Zwilling se pomalu rozjel a já zvyšoval výkon motorů až do plného plynu. Když jsem usoudil, že rychlost je dostatečná, rozjezd nebyl nijak moc dlouhý asi 40 m a po mírném přitažení se model majestátně vznesl. Letoun se ve vzduchu usadil, jako kdyby na oblohu od nepaměti patřil a já nemusel sahnout do jediného trimu. Prostě seděl ve vzduchu jak přibitý, motory ve svém sterosouzvuku krásně rezonovaly a já mohl nerušeně nabírat výšku. Najednou jsem zjistil, že model je pilotážně daleko příjemnější, než některé jednomotoráky a už jsem se jen opájel příjemným pocitem z úspěšně završeného díla. Přišel čas ale myslet na návrat na zem a tak jsem nasadil na přistání, citlivě stáhl plyn motorů nalétl osu dráhy a přivedl Zwillinga na plochu našeho letiště v Kolešovicích. Při tomto se Zetko chovalo jak větroň a nádherně dosedlo. Pocity uspokojení nebraly konce. Pro potvrzení dobrých letových vlastností následoval ještě jeden let téhož dne.

Létání:

Lze zcela vážně označit jako pohodové. Dnes už mám vyzkoušen i let na jeden motor. Pokud se drží horizont, dá se zcela bezpečně dokončit i okruh na přistání a přistát pouze s jedním běžícím motorem. Nedoporučuji však chtít za každou cenu stoupat. Zejména ve stoupavém letu na pravý motor má letoun tendenci padat do vývrtky. Jinak modelu nelze vůbec nic vytknout. Díky čtyřkolovému podvozku skvěle drží stopu při startu, má velmi dobré letové vlastnosti, je poměrně rychlý a perfektně přistává i přestože není vybaven vztlakovými klapkami. Snad jen jedno upozornění, že díky velké ploše křídla v silnějším větru reaguje poněkud citlivěji na poryvy větru, případně i na termické poryvy. Proto je potřeba včas reagovat, aby let byl byl přirozený.

Závěr:

Vzhledem k letové spolehlivosti i jednoduchosti stavby lze zájemcům o vícemotorový model Zwillinga jen doporučit. Je to zřejmě ideální typ pro pilotážní přechod na vícemotorové modely.

P.S. Na leteckomodelářském dnu Létáme pro radost na letišti H-teamu dne 19.8.2006 došlo vlivem rušení k havárii tohoto modelu. Nyní je však již letoun opraven (kromě centroplánu má nové křídlo a bylo nutno opravit přední část levého trupu, a nové jsou oba motorové kryty) a připraven do programu na příští sezonu 2007.

René Černý SHVPL Rakovník

Technické údaje:

Rozpětí : 2,35 m

Délka : 1,59 m

Váha : 5,5 kg

Ovládané funkce : Křidélka, výškovka, směrovky, přípusť paliva motorů. Podvozek pevný.

Skupina historie vojenského a policejního letectva v roce 2006.

Naše skupina do této své další sezóny vstupovala s připravovanými inovacemi a zimní období kromě víkendových létání na sněhu využila i ke stavbě některých nových strojů. V sezoně 2006 tak byly veřejnosti prezentovány tři komponované programy a to Armádní křídla, Sundejte Hartmanna a premiérově v květnu přibyl program Proti tajným zbraním Luftwaffe.

Prvním vystoupením sezony byl dne 22. dubna Leteckomodelářský den v Lánech, který byl mimo jiné pořádán na počest 80. výročí založení Masarykovy letecké ligy, jejíž modelářské odbory byly předchůdci dnešních modelářských klubů a sdružení.

V Lánech jsme představili programy Sundejte Hartmanna a několik akcí z Armádních křídel. Nejatraktivnější akcí byl útok na protiletadlové postavení, které simulovala obrněná TATRA 805 s dvojicí otočných kanonů, se kterou přijel Jirka Čermák z Buštěhradu. O pyrotechnické efekty se postaral Milan Sklenář. Letecký den v Lánech měl stejně jako vloni vysokou úroveň a na vteřinu dokonale vyšlo počasí, jelikož jen přistál poslední model, začalo prudce pršet.

Dne 6. května jsme s předpremiérou programu Proti tajným zbraním Luftwaffe a Hartmannem navštívili Esotop letecký den v Plešnici. Zde si smůla vybrala svoji daň pro rok 2006. Problém byl již v tom, že z nejrůznějších důvodů nás do Plešnice dorazila jen polovina skupiny. Do akce Hartmann se mi nepodařilo natočit motor Mustanga, takže kluci byli ve vzduchu pouze ve třech a to už je opravdu na hraně skupinového vystoupení. Předpremiera Tajných zbraní měla také svou nehezkou tečku v totální havárii Me-163 Komet Igora Vyznala, kdy po odhozu podvozku přešel letoun nekontrolovatelně do zvratu a z dosud nezjištěných příčin se tak roztříštil o asfaltovou ranvej. Použitelná z něho nezůstala žadná část, ani motor. Rovněž zvuková kulisa vystoupení byla díky závadě na CD přehrávači zastřená a tak naše vlastní dojmy z námi provedeného vystoupení nebyly zrovna kladné.

Vše jsme si tedy museli vynahradit o oficiální premiéru našeho nového programu Proti tajným zbraním Luftwaffe a ta se příznačně uskutečnila na akci Stihači na start v Mýtě u Rokycan v druhé polovině května. Počasí sice nebylo zrovna ideální, bylo zataženo a vál i silný vítr, ale přesto se premiéra zdařila dle našich představ. Navzdory nárazovému větru se nám dařilo držet kontakt mezi vzájemně bojujícími letouny a vystoupení mělo přesně tu dynamiku a spád, která se od tohoto programu očekává. Rovněž jsme odlétali program Sundejte Hartmanna. Bohužel jsem se již podruhé tohoto programu němohl letově zúčastnit. Tentokrát však byla na vině má vlastní roztržitost při nakládání modelů do automobilu. Zapomněl jsem naložit křídla k modelu P-51 B Mustang. Tak si hoši museli poradit i v nižším počtu Mustangů, ale zvládli to.

První červnový víkend nás čekalo vystoupení na Dětském dnu v Nových Hradech na Českokrumlovsku. Sem jsme přivezli program Armádní křídla. Jako letová plocha zde byla vybrána pastvina, která splňovala naše požadavky a při rekognoskaci tři týdny před akcí zde byla krásná čistá travička. Ovšem jaké bylo naše zděšení po příjezdu, lze ztěží vylíčit. Majitel si vše jaksi vysvětlil po svém a v týdnu před akcí na tento vybraný terén vypustil celé stádo ovcí a koz. Celá pastvina byla znečištěna zvířecími exkrementy. Jiný prostor však k dispozici nebyl a my na místo jeli téměř 300 km. Museli jsme řešit otázku zda vše vzdát a zklamat diváky, a nebo risknout, že někdo z nás skončí v nějakém tom z všudypřítomných exkrementů. Pro vzlet jsme vybrali místo jakžtakž čisté, ale jednotlivá přistání pak byla sázkou do loterie. Náhoda, respektive zákon schválnosti bývají neúprosné a tak v pozůstatcích po ovečkách skončil téměř každý. Ti šťastnější pouze jedním kolem podvozku, ti méně šťastní oběma a já jakožto velitel, kráčející vždy příkladem, jsem svoji Avii S-199 zapíchl při nouzovém přistání vrtulovým kuželem a celým předkem trupu snad do největšího pozůstatku na celé pastvině. O tom, že jsme měli pozůstatky i na botách se není třeba více rozepisovat. Pro diváky jsme však byli hrdinové a stejně tak pro pořadatele, který dostál svému slibu a naše vystoupení ocenil zvláštním rizikovým příplatkem. Jsme asi první modeláři, létající v takovýchto podmínkách. Je pravdou, že naše polovičky původně zvažovaly, že pojedou domů hromadnou dopravou a nikoliv s námi a našimi navoněnými modely v jednom vozidle, ale po částečné očistě nás i modelů přeci jen usoudily, že trošku přírodní vůně za to pohodlí cestovat vlastním automobilem přece jen stojí.Cestu domů všichni ve zdraví přežili, i když to chvílemi bylo na umrtvení smíchem.

Poslední červnový víkend nás čekal Leteckomodelářský den v Dačicích. Velmi pěkně připravená akce. Do Dačic jsme dorazili již v pátek. Zde jsme odlétali celkem 4 vystoupení. Dvakrát Tajné zbraně, Hartmanna a defilé s barevnými dýmy z Armádních křídel. V Dačicích je velmi pěkná travnatá dráha. Premiéru ve skupinovém vystoupení zde měl Me-109 Zwilling. Obě vystoupení tohoto programu se zdařila, stejně jako ostatní předně jmenovaná. Z našich vystoupení i celé akce jsme měli velmi dobrý pocit a nejdůležitější ze všeho bylo, že jsme si perfektně zalétali.

První červencový týden jsme se sešli na Zdeslavi k tradičnímu letnímu soustředění. \počasí přálo jak koupání, tak i létání. Byly ale i krizové situace. Radek Suk musel řešit nouzové přistání svého Mustangu. Byl ovšem bohužel delší s rozpočtem na přistání a jeho Mustang trefil křídlem kolík vytyčující ohradník pastviny pro krávy. Tím tak rozšířil sérii našich nepřímých zážitků s dobytkem v této sezóně. Igor Vyznal si zase při startu z katapultu poškodil křídlo u svého červeného Me-163 Komet, který zachytil právě křídlem o kotvící kolík katapultu.

Zdeslav s sebou samozřejmě nesla ale daleko příjemnější zážitky jako např. diskuzní večery u roztopeného grilu a letos jsme i promítali videozáznamy z našich vystoupení. Nejdůležitější však bylo, že až na zmiňované dva karamboly jsme si opět pořádně zalétali.

Dne 27.7. jsm se s Bohoušem Sovou zúčastnil Modelářské poutě AMG Mýto. Zbytek skupiny byl však na dovolených a tak nebylo možno dát skupinu personálně dohromady a tak to nyní bylo na sólových vystoupeních. Bohouš přivezl dvousedadlového Miga 15, který je uzpůsoben ke katapultáži. škoda, že jej odradilo počasí a předčasně odejel. Já vydržel a nakonec si pak i krásně zalétal. Předvedl jsem Zwillinga i Me-109 TL.

Předposlední srpnový víkend jsme již tradičně navštívili letecký den mosteckého H-teamu. Začínali jsme Tajnými zbraněmi a vystoupení se zdařilo a mělo značný ohlas. Pak jsme zakontrovali ještě s Hartmannem a pro velký úspěch se rozhodli na závěr ještě jednou odlétat Tajné zbraně, tentokrát se Zwillingem. Bohužel ihned po startu se na letounu projevilo rušení a proto jsem se rozhodl dokončit okruh na přistání a přistát. Bohužel rušení bylo silnější než mé přání a když už se zdálo, že zápas bude vybojován v poslední zatáčcce si motory samy přidaly plyn a kormidla vyjela všemi možnými směry a model se neřiditelně poroučel k zemi. Vše schytalo křídlo a levý trup. Model už je nyní opraven a připraven na další sezónu.

Dne 2. září jsme se zúčastnili odhalení pomníku vojenskému letci por. Pavolu Stopkovi, který zahynul dne 30.11.1967 na Migu 17PF nedaleko obce Hředle na Rakovnicku. V rámci pořádaného programu jsme u této příležitosti na uválcovaném strništi předvedli tři akce z programu Armádní křídla. Těmi byla sólová akrobacie, cvičný souboj dvojice a přehlídka letounů s barevnými dýmy. Zejména závěrečná akce dojala k slzám členy rodiny zahynulého letce na jehož počest byl program létán. I v tomto je hodnota leteckého modelářství, že dokáže vzdát hold lidem, kteří zahynuli v kabinách skutečných letounů.

Posledním naším veřejným vystoupením byla druhý zářijový víkend účast na Válečném dnu v Plešnici. Zde jsme prezentovali Sundejte Hartmanna, Proti tajným zbraním Luftwaffe a Leteckou nekázeň z Armádních křídel. Dle ohlasů přítomných diváků se naše programy velmi líbily a byly třešničkou na dortu na závěr celého dne. My si skvěle zalétali a důstojně se tak rozloučili s veřejnými vystoupeními roku 2006.

Krásné babí léto vydařeného podzimu jsme využili k tréninkovému létání a dokonale si užili závěr sezóny.

Pro rok 2007 nyní kompletujeme 4 Migy 15, které pro nás jako polotovary připravil Pavel Bosák. Tyto modely by měly zajistit proklamovanou obměnu typů v programu Armádní křídla. Díky spolupráci s MVVS Brno bylo rozhodnuto tyto modely osadit motory z produkce této firmy o obsahu 8ccm. Též by modely měly být osazeny zatahovacími podvozky, které pro nás zajišťuje firma PM Pecka Modelář. Oběma firmám patří náš dík za účinnou pomoc a spolupráci. V příštím roce bude též rozšiřován program Proti tajným zbraním Luftwaffe a snad udržíme i atraktivní Sundejte Hartmanna. Pokud by v roce 2007 měl o naše vystoupení kdokoli zájem, může nás kontaktovat co nejdříve na tel: 731 841 479 či na shvpl@seznam.cz a též pro získání dalších informací může navštívit www.shvplnove.wz.cz

Za SHVPL

René Černý